umělecké záměry

Zdědil jsem poezii... můj dědeček Lucien ji měl rád a já jsem byla úžasnou schránkou jeho vášně pro slova.   Básníci mě obklopili svou shovívavostí, přinesli mi dech a smysl existence, dali mi jiný pohled na svět, svěřili mi své léčivé balzámy…Vděčím jim za mnohé. Abych jim vyjádřil svou vděčnost, od vzniku Théâtre de l'Imprévu jsem jim chtěl dát majestát, že jsou jádrem mého uměleckého přístupu...

 

Robert Desnos a Blaise Cendrars, básníci u postele, byli v našem repertoáru velmi často oceňováni. Trochu jsme cestovali s Jacquesem Prévertem, Borisem Vianem a Maxem Jacobem, vydali se na cestu do Chile s Pablo Nerudou. Naše plodná spolupráce s autorem Patricem Delbourgem nás vedla k tomu, že jsme vyvedli ze stínu několik rozrušených básníků bez rodokmenu nebo kaple (Ghérasim Luca, Roger Kowalski, Francis Giauque…).

​

Od roku 2017 pracuji ve spolupráci s francouzskými instituty Řecka (Athény, Patras, Larissa, Soluň) zejména na školení učitelů francouzštiny v hlasitém čtení. Spoléhám se na spisy svých oblíbených básníků v odkazu na Frankofonii. Mé výměny názorů s učiteli mi však během mých pobytů umožnily porozumět řecké poezii: onomu surrealistovi Odysseas Elytis, tomu napůl neobvyklému-napůl drzému Nanosovi Valaoritisovi, tomu mezi stínem a světlem Georgese Séférise… dějiny 20. století, kde politický chaos a společenské/ekonomické krize následovaly jedna po druhé, kde mýty o založení nejsou nikdy daleko...

​

Poezie a hudba jdou v Řecku často ruku v ruce. Duo Elytis/Theodororakis je toho dokonalou ilustrací. Takže nenínení náhoda, že Kiki je práceDimoulabylrozsahmémupovědomítámhlehudebníkSophieAlexandrou.Sophia aMěmítpracoval vduoklavírní hlasve Francouzském institutuAthén tím, že se opírá o frankofonní poezii včerejška a dneška. Ale abychom se obnovili, hledali jsme jiný hlas... Sophia se pak zmínila o své oblíbené básnířce, jejíž nedávná smrt v ní zanechala velké prázdno: Kikí Dimoulá. I tam je síla transgenerační poezie: zde je mladý dvacetiletý skladatel se slibnou budoucností dojatý slovy básníka středního věku, vždy balancovaný nad prázdnotou, inspirovaný opotřebením doby…

Básně Kikí Dimoulá mě zasáhly v tomto bezprecedentním období po sobě jdoucích uvěznění, kde se čas zdá zmrazený, kde cesty jsou pouze vnitřkem... můj pocit byl okamžitý: Mezi jeho prózami je shodaa naše životynaštvaný: Tentozpětná vazbanajá,brátvědomí našich nedostatků a jinýchkřehkosti, potřeba vzpomínek, bankrot materialismu, tento pocit přítomnosti-nepřítomnosti v každodenním životě. Vše, co charakterizuje Le peu du monde, bude, abych použil název naší show a jedné z jejích kolekcí.

Říct nahlas báseň od Kikí Dimoulá je intimní pozdvižení! Přizpůsobte se jeho slovu, jako by bylo mé; nechat se unést jeho lidskostí; důvěřovat svým útržkům života, svým snímkům... To jsou velké výzvy pro tlumočníka, kterým jsem já. Vím také, že nebudu sám, protože Kikiina slova prostřednictvím mého hlasu budou zahalena Sophiiným kreativním hudebním vesmírem...

​

„U sousedů se někdo učí na klavír.

Začátečník, mentálně ho učím

Hudební hodnota toho, co se opakuje.

 

Tuto hudbu zanedbáváme poslouchat

  Stejně jako neposloucháme chleba

Když to hněte naši existenci každý den

  A my nikdy nevěnujeme pozornost

V den, kdy odcházíme, nám říká

Nevím, jestli zítra přijdu.

Neposloucháme to,zapomínáme

  Chcete-li říct sebemenší poděkování

K tomuto dni přijďte ještě další den

Přes všechny tyto výhrady vůči nám. »

Kiki Dimoula

​

​

Věřte slovům….

Věřte hudbě, která tato slova obklopuje...

Zdá se mi, že můžeme do naší tvorby vnést další rozměr…

 

Při procházení prací Kiki Dimoulé mě zasáhla opakující se přítomnost fotografie:

​

​

„Hodně jsem mluvil. Lidem,

Ke sloupům veřejného osvětlení. K obrázkům. »

 

„Vaše ruka je sama

Ve čtvercové noci fotografie. »

 

"Žádné zprávy od vás."

Vaše fotografie, stacionární.

alespoň změnit

Čas od času voda mých fotografií. »

 

​

Je to pro básníka živeného přítomností-nepřítomností tak překvapivé? Není fotografie zmrazeným okamžikem, věčným zmrazením snímku našich životů? Tamfotografovánítaké se ukáže být aprotiváhu knedostatek, zmírnění ztráty... může být součástí spásného daru.

​

„Z hlubin nostalgie

Dostávám vaše novinky:

Stali jste se štamgastem

Z jedné z vašich starých fotografií

Prominentní v napětí papíru. »

​

 

Chci, aby nás scénograficky provázel umělecký vesmír plastikového fotografa... Je to téměř zřejmé. Nepředstavuji si to jako jednoduchý citlivý kontrapunkt k imaginárnímu…“

 

 

Éric Cénat, režisér a herec

​

​